Picea orientalis
Smrk východní pochází z Kavkazu a vyznačuje se kratšími jehlicemi a menšími šiškami než náš domácí smrk ztepilý. Je ceněn jako okrasná dřevina pro svou kuželovitou korunu a tmavě zelenou barvu.
Jehlice jsou krátké, 6–8 mm dlouhé, hustě uspořádané, tmavě zelené, na líci lesklé, na rubu světlejší. Jsou spíše tupé, na větévkách hustě přitisklé a působí „mechově“. Na větvi vydrží 5–7 let, což dává stromu velmi hustý vzhled.
U mladých stromů hladká, šedohnědá, později tenká, šupinovitá, odlupující se v malých plátech, v dospělosti tmavě šedá až hnědá.
V mládí úzce kuželovitá, v dospělosti úzce válcovitá, s hustými větvemi sahajícími až k zemi. V koruně bývá mnoho tenkých, převislých větviček.
Větve jsou husté, vodorovné až mírně vystoupavé, mladé letorosty jsou žlutošedé až hnědavé, poměrně tenké, s hustým pokryvem jehlic.
Pupeny jsou malé, kulovité, rezavě hnědé, bez pryskyřice.
Šišky jsou 6–12 cm dlouhé, úzce válcovité, v mládí červenofialové, v dospělosti leskle hnědé, s tenkými, celokrajnými, mírně vystouplými šupinami. Dozrávají na podzim a často na stromě vytrvávají přes zimu.
V domovině (Kavkaz, severovýchodní Turecko) dorůstá 30–40 m, v parcích a zahradách v ČR obvykle 15–25 m.
V dospělosti 0,6–1 m, ve své domovině i více.
V mládí pomalejší (pomalejší než smrk ztepilý), později středně rychlý. Dožívá se 200–350 let.
Smrk východní pochází z oblasti Kavkazu, severovýchodního Turecka, severního Íránu a Gruzie. V parcích a arboretech Střední Evropy je pěstován od 19. století, v ČR se často vysazuje jako okrasný strom.
Ceněný okrasný jehličnan do parků, zahrad a arboret pro velmi husté větvení, sytě tmavozelené jehlice a elegantní úzkou korunu.
Dřevo je kvalitní, v domovině využíváno v truhlářství i stavebnictví, v Evropě spíše okrasně.
Vhodný i do menších zahrad, kde vynikne jeho hustý habitus
Nejlépe roste na hlubokých, živných, čerstvě vlhkých, mírně kyselých půdách. Dobře snáší polostín i plné slunce. Je tolerantní k městskému prostředí, ale nesnáší silné sucho ani přemokřen
Výborně snáší mráz (patří k nejotužilejším smrkovým druhům), je odolný vůči většině chorob a škůdců. Lépe snáší znečištěné ovzduší než smrk ztepilý, v mládí je však citlivější na přísušky a přemokření.
Jehlice smrku východního patří k nejtmavším ze všech smrků, strom působí v parku velmi elegantně.
Díky pomalejšímu růstu a hustotě je vhodný i do menších zahrad, bonsají a tvarovaných výsadeb.
V domovině tvoří rozsáhlé lesy v horských oblastech Kavkazu, kde je důležitou lesní dřevinou.