Ulmus minor
Jilm habrolistý je středně vysoký listnatý strom s drsnou kůrou a asymetrickými pilovitými listy. Je citlivý na grafiózu, houbové onemocnění, které v minulém století zdecimovalo populace jilmů v Evropě.
Listy jsou střídavé, vejčité až podlouhle vejčité, 4–9 cm dlouhé, 2–5 cm široké, na okraji výrazně dvojitě pilovité, s typicky asymetrickou bází (jeden okraj listu je delší než druhý). Povrch listů je na líci tmavě zelený, hladký až mírně drsný, na rubu světlejší, s výraznou žilnatinou. Řapík je krátký (3–10 mm). Listy na podzim žloutnou.
U mladých stromů hladká, šedohnědá, s drobnými lenticelami, u starších stromů šedá až tmavě šedá, mělce až hluboce rozpukaná do malých šupin a desek.
U mladých stromů kuželovitá, v dospělosti široce klenutá až rozložitá, s hustým větvením a často bohatým podrostem výmladků. Koruna je hustší a pravidelnější než u jilmu drsného.
Větve jsou tenčí, vystoupavé až vodorovné, letorosty krátké, hladké až mírně drsné, často s drobnými korkovými lištami. Pupeny jsou drobné, vejčité, tmavě hnědé, přitisklé k větvi.
Květy jsou nenápadné, drobné, červenofialové, uspořádané ve svazečcích, rozkvétají v březnu až dubnu, ještě před rašením listů. Jsou oboupohlavné, opylovány větrem.
Plodem je jednosemenná křídlatá nažka (samara), 1–2 cm dlouhá, okrouhlá až eliptická, s výrazně vyčnívajícím semenem blíže k okraji plodu (není uprostřed jako u jilmu drsného). Plody dozrávají v květnu a jsou roznášeny větrem.
V přírodě dorůstá 20–30 m, výjimečně až 35 m. V otevřené krajině bývá často nižší a více keřovitý díky výmladkům.
V dospělosti 0,5–1 m, u starých stromů více.
Rychlý v mládí, později středně rychlý. Dožívá se 200–300 let.
Je původní v celé Evropě, včetně ČR, kde roste zejména v nížinách a teplejších oblastech, podél řek, v lužních lesích, na mezích, v parcích i stromořadích.
Dřevo je tvrdé, pevné, pružné, dobře opracovatelné, s krásnou kresbou – využívá se v nábytkářství, truhlářství, na dýhy, překližky, v minulosti i na lodě, kola a nářadí.
Dříve byl velmi oblíbený v alejích, parcích a jako stínící strom kolem cest a dvorů.
Nejlépe roste na hlubokých, živných, čerstvých až vlhkých, dobře odvodněných půdách, snáší i krátkodobé zamokření. Upřednostňuje slunná až polostinná stanoviště, v suchých podmínkách často tvoří keřovité porosty s množstvím výmladků.
Dobře snáší mráz, řez a sucho, často obráží z pařezů a kořenů. V posledních desetiletích je však silně ohrožen grafiózou jilmu (houbová choroba), která způsobila masivní úbytek jilmu v celé Evropě. Vytváří mnoho výmladků, které však často také onemocní.
Je velmi variabilní, existuje mnoho forem a kříženců (včetně křížení s jilmem horským a jasanolistým).
V krajině tvoří často keřovité skupiny, stěny a remízky, je významnou součástí nivních porostů.
V minulosti byl symbolem odolnosti a houževnatosti, často se vysazoval v obcích a podél cest.