Fagus sylvatica 'Atropunicea'
Buk lesní 'Atropunicea' je okrasná kultivar buku lesního s nápadnými tmavě červenými až purpurovými listy. Je vysazován především do parků a zahrad pro své dekorativní vlastnosti.
Tvarem a velikostí jsou shodné s původním druhem – střídavé, vejčité až eliptické, 5–10 cm dlouhé s mírně vlnitým okrajem. Zásadní rozdíl je v barvě: při rašení jsou sytě tmavě červené až černo-fialové. Během léta mohou mírně zezelenat (zejména ve stínu), na podzim se barví do výrazné hnědo-červené až bronzové barvy. Povrch je lesklý.
Stejně jako u základního druhu je kůra hladká, tenká a stříbřitě šedá. U této odrůdy kůra vytváří velmi efektní vizuální kontrast s tmavým olistěním, což vynikne zejména u starších stromů.
Mohutná, široce rozložitá a vejčitá až kulovitá. Často bývá zavětvená nízko nad zemí (pokud není vyvětvována). Je velmi hustá a díky tmavým listům působí v krajině těžším, dominantním dojmem.
Silné, vodorovně rozprostřené nebo vystoupavé. Letorosty jsou hnědo-červené, což je patrné zejména v bezlistém stavu.
Stejně jako u základního druhu je strom jednodomý. Květy jsou nenápadné, žlutozelené až načervenalé, objevují se v květnu zároveň s rašením tmavých listů, takže jsou téměř neviditelné.
Plodem je klasická bukvice – trojboká nažka v dřevnaté číšce s měkkými ostny. I číšky mohou mít u této odrůdy v mládí načervenalý nádech.
Dorůstá podobných rozměrů jako základní druh, obvykle 20–30 m, ve velmi příznivých podmínkách i více. V zahradách bývá často menší v závislosti na prostoru.
V dospělosti dosahuje 0,8–1,5 m, kmen bývá mohutný a válcovitý.
Růst je středně rychlý, o něco pomalejší než u zelené formy. Je to dlouhověký strom, dožívající se stovek let.
Nejde o uměle vyšlechtěný kříženec, ale o přirozenou mutaci buku lesního, která se objevila v přírodě (historicky doložené nálezy z Německa či Švýcarska už z 15.–17. století). Odrůda „Atropunicea“ se často množí semeny (generativně), přičemž většina semenáčků si zachovává červenou barvu.
Díky svému zbarvení je vysoce ceněnou okrasnou dřevinou. Vysazuje se jako solitéra ve velkých zahradách a parcích, kde tvoří barevný kontrast k zeleným stromům. Hojně se využívá i do stříhaných živých plotů, protože dobře snáší řez a suché barevné listí drží na větvích až do jara. Dřevo má stejné vlastnosti jako u buku lesního.
Vyžaduje propustné, živné a vlhčí půdy, ideálně vápenité. Nesnáší zamokření a zasolení půdy.
Pro syté vybarvení listů potřebuje dostatek slunce. V plném stínu se barva listů mění na tmavě zelenou s hnědým nádechem a ztrácí svou atraktivitu.
Citlivý na pozdní mrazy a dlouhodobá sucha (v horkém létě může dojít k popálení listů). Stejně jako původní druh má mělký kořenový systém. Je mrazuvzdorný.
Existují i roubované kultivary (např. 'Riversii' nebo 'Purpurea Pendula'), které mají barvu ještě stálejší a tmavší (až do černa). „Atropunicea“ je však název pro skupinu červenolistých buků množených převážně výsevem, proto se sytost červené barvy může u jednotlivých stromů mírně lišit.