Betula verrucosa
Bříza bradavičnatá se vyznačuje bílou kůrou a drobnými bradavicemi na mladých větvích. Je to nenáročná arychle rostoucí dřevina, která se přirozeně vyskytuje v celé Evropě a Asii.
Trojúhelníkovité až kosočtverečné, 3–7 cm dlouhé, na okraji dvakrát pilovité, na líci svěže zelené, na rubu světlejší. Na podzim krásně žloutnou.
Velmi nápadná! U mladých stromů je jasně bílá a hladká, s černými vodorovnými proužky (lenticely). U starších stromů ve spodní části kmene kůra tmavne, šupinatí a může být rozbrázděná.
Úzká, řídce větvená, větve a větvičky jsou charakteristicky dlouhé a převislé („plačící“ vzhled).
Tenké, ohebné, mladé výhony jsou červenohnědé a pokryté drobnými pryskyřičnými bradavičkami (odtud název).
Samčí i samičí jehnědy, samčí jsou dlouhé a převislé (4–8 cm), samičí kratší a vzpřímené. Kvetou v dubnu až květnu.
Drobné nažky s křidélky, roznášené větrem.
V přírodě dorůstá 15–25 metrů, výjimečně až 30 metrů.
Rychlý, dožívá se 80–120 let.
Bříza bradavičnatá je původní strom v Evropě a Asii, je velmi rozšířená v české krajině.
Je oblíbená v parcích, zahradách, ale i v lese a na loukách. Často se vysazuje jako solitéra i do alejí. Je symbolem jara a čistoty.
Roste na slunných i polostinných místech, snáší chudé, suché i písčité půdy. Je průkopnický strom na opuštěných plochách.
Velmi odolná vůči mrazu, suchu i znečištění ovzduší. Nenáročná na pěstování.
Bříza bradavičnatá je známá svými převislými větvemi a bílou kůrou. Pupeny a mladé listy se používají v bylinkářství a kůra obsahuje břízu.